Duben 2010

Profil jezdce - Michal Košťál

19. dubna 2010 v 14:47 | Hana |  Profily Jezdců a koní
Jméno a příjmení: Michal Košťál
kosťál

Datum narození: 7. 11. 1983
Místo bydliště (město): Milevsko (Praha)
Jezdecký klub: DS Veselík
Disciplína: Drezura
Trenér: Š. Koblížková, L. Půlpánová
Můj první kontakt s koňmi:
V cirkuse, chodil jsem tam pomáhat ke koním. Celý rok jsem se těšil, až znovu nějaký přijede, ale časem mi to přestalo stačit... :o)
V kolika jsem začal jezdit závodně:
V 15 letech jsem vykonal jezdeckou a dostihovou licenci.
Proč se věnuji právě této disciplíně:
Vyzkoušel jsem dostihy, parkur i drezuru, takže nejsem ten případ, co se dal na drezuru, jelikož se bál skákat,nebo mu to nešlo… Prostě mě tato disciplína okouzlila.
Kolik času týdně s koňmi strávím:
Denně 6 až 8 hodin, o to je těžší stíhat vysokou školu.
Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Uznávám každého, kdo na sobě maká, drží se dlouhodobě na špičce a ve své cestě za úspěchem nezapomíná na to, co je nejen estetické, ale především etické či morální.
Můj "životní" kůň:
Proslavila mě klisna Dara 2, v současné době je mou jedničkou Uzando a doufám, že mého životního koně již brzy představím.
Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Tak ten mám teď opravdu barvitý - finálová sestava na CDI3*-W Brno, kdy mi pustili hudbu až od cvalové pasáže. Skutečně povedená taškařice... :o)
Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Doufám, že ty nejcennější teprve přijdou.
Současná stájová jednička - Uzando.
Na koních mám nejradši:
Všechno!!!
Co si o mně nejspíš myslí můj kůň:
Raději nevědět. :o)
Můj nejhorší pád z koně:
Pádů moc nebylo, za ty všechny léta bych je spočítal na prstech. Vždy jsem se bál, že to bude moc bolet, tak jsem se držel jak klíště. Jednou mi kůň neodskočil před oxerem, proletěli jsme jím a nadělali třísky… Nikomu se ale nic nestalo.
Kromě ježdění na koních mě baví:
Parta dobrých lidí kolem sebe. Dříve jsem stíhal ještě závodně tancovat a chodit na výtvarný obor, v současné době kromě školy a koní už moc času nezbývá...
Můj sen, kterého bych chtěl dosáhnout:
Sny se nemají prozrazovat, jelikož by se prý nesplnily.
Tři slova, která mě charakterizují:
Jen tři slova? :o)
Moje zlozvyky a nešvary:
Wow, asi milion...
Moje oblíbené - jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Vybírám si věci podle toho, zda se mi líbí, jsou kvalitní a funkční. Značku neřeším.
Životní motto:
Žij pro radost a nepřestávej žít!

Mladá naděje a možná budoucí "životní" kůň - Arhodium

Profil koně - Sixteen

18. dubna 2010 v 11:27 | Hana |  Profily Jezdců a koní
Jméno: Sixteen (FR)
sixteen

Pohlaví: klisna
Datum narození: 27. 3. 2000
Plemeno: anglický plnokrevník
Chovatel: Kavanagh P. (FR)
Otec: Rainbows for life (CAN)
Matka: Semantica (FR)
Majitel: Jaroslav Bouček
Stáj: Jaroslav Bouček Buc - film
Jezdec: Josef Bartoš
Trenér: Josef Váňa
Disciplína: překážkové dostihy
Kdy si ji koupil současný majitel a od kdy jsem jejím jezdcem:
Pan Bouček ji má od prvního roku a já Sixteen jezdím od jejích 5 let.
Jak ji doma oslovujeme:
Sixteen, Sikyna, Siky, Sixteenka.
Její největší sportovní úspěchy:
2 x vítězství ve Velké pardubické st.ch.
Kdy mě opravdu "vypekla":
Někdy na jaře v tréninku, když trénujeme irskou lavici, tak se rozhodne, že tam nepůjde. Většinou to ale nečekám, takže mám co dělat, abych se udržel v sedle.
Co si o ní myslím:
Je to osobnost. Má perfektní charakter a velmi bojovné srdce.
Kdo všechno si na ni občas sedne:
V tréninku jí jezdí kdokoliv, je to bezproblémová klisna.
Tři slova, která ji charakterizují:
Vůle, výdrž, šikovnost.
S Dušanem Andrésem vyhrála "Velkou" v roce 2007, s Josefem Bartošem v roce 2008.
Jedna její dobrá a jedna špatná vlastnost:
Dobrá je ta, že je opatrná v blízkosti dětí. Špatná je, že někdy kopne jiného koně.
Oblíbený pamlsek:
Jablka a mrkev.
Oblíbená činnost:
Relax ve výběhu.
Co opravdu nemá ráda:
Dlouhé cestování.
Jak vypadá její den, když má volno:
Pořádné krmení a celý den strávený ve výběhu...
Sixteen, bezproblémová kobylka, dvojnásobná vítězka Velké pardubické.

Profil jezdce - Jana Perníčková

18. dubna 2010 v 11:25 | Hana |  Profily Jezdců a koní
Jméno a příjmení: Jana Perníčková
perničková

Datum narození: 12. 9. 1990
Místo bydliště (město): Heroutice u Neveklova
Jezdecký klub: JK Heroutice
Disciplína: Parkur
Trenér: Miloslav Perníček
Můj první kontakt s koňmi:
Tak na ten si opravdu už nevzpomínám, ale určitě to bylo ještě dříve než jsem začala chodit...
V kolika jsem začala jezdit závodně:
V deseti letech na ponících, ve dvanácti na velkých koních.
Proč se věnuji právě této disciplíně:
Dříve jsem jezdila i drezuru, ale tam mi chybí adrenalin a posuzování drezurních úloh je dost subjektivní. Zkoušela jsem i military, ale na cross nemám dost odvahy - bála bych se jak o sebe, tak především o mé koně.
Kolik času týdně s koňmi strávím:
Jelikož mám koně doma, tak jsem u nich každý den. Denně odjezdím tak 4-6 koní a víkendy trávím většinou na závodech.
Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Ze světových jezdců se mi moc líbí styl švédky Malin Baryard. Z českých jezdců obdivuji pro svůj jezdecký um Zuzanu Zelinkovou a Aleše Opatrného.
Můj "životní" kůň:
Doposud bylo víc koní v mém životě, na které nikdy nezapomenu. V začátcích to byli hlavně poníci (Lady, Irvel, Sayonara, Vidar), díky kterým jsem sbírala první úspěchy na MČR a měla jsem možnost se také zúčastnit ME pony. Poníci mi dali obrovskou školu do budoucna. Mým dalším "životním" koněm byl Cardiff, s ním jsem absolvovala své první S, ST i T a dokončila ME juniorů ve Francii. V současné době je mou jedničkou Natal a velké naděje vkládám i do mladších koní (sedmiletá Jasnost, pětiletá La Catanga, čtyřletá Dennie).

Jeden z "životních" koní Jany Perníčkové - Cardiff.
Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Veselých je více a na ty smutné nerada vzpomínám.
Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Cením si několika medailí z MČR na pony i velkých koních a každého dobře zajetého parkuru v zahraničí.
Na koních mám nejradši:
Jejich jedinečnost, bojovnost, a to, že dokáží být nejen sportovcem, ale i opravdovým přítelem.
Co si o mně nejspíš myslí můj kůň: :o)
No... Když k němu jdu se sedlem, tak asi nic pěkného. Ale když cítí vůni dobrých pamlsků v mé kapse... :o)
Můj nejhorší pád z koně:
Na závodech v Rakousku si mladá "šikulka" v obratu podkopla jednou přední nohou druhou přední, upadla a celým svým tělem se přese mě převalila. Měla jsem otřes mozku a zapadlý jazyk. Jenže to nejhorší mě teprve čekalo: noc v tamější rakouské nemocnici - nikomu bych to nepřála zažít.
Kromě ježdění na koních mě baví:
Plavání, jízda na kole, cizí jazyky a různé akce s kamarády.
Můj sen, kterého bych chtěla dosáhnout:
Sny se neříkají... :o)
Tři slova, která mě charakterizují:
Upřímnost, cílevědomost, tvrdohlavost.
Moje zlozvyky a nešvary: :o)
Těch je... :o)
Moje oblíbené - jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Co se jídla týče, miluji italskou kuchyni, k pití nepohrdnu dobrým drinkem, hudba - no určitě cokoli od DJ Jandourka :o), televizi moc nesleduji, oblečení Next, Bershka.
Životní motto:
Co tě nezabije, to tě posílí.
Jana s Nadalem při parkuru.

Profil koně - Edie 1

18. dubna 2010 v 11:23 | Hana |  Profily Jezdců a koní
Jméno: Edie 1
edie

Pohlaví: hřebec
Datum narození: 12. 6. 2000
Plemeno: teplokrevník (nemá výžeh, a proto ho žádná plemenná kniha nechce zapsat do své evidence)
Chovatel: pan Melichar, hřebčín Murhof na Moravě
Otec: Pernod (old.)
Matka: Erna po 164 Quoniam II. (ČT) 
Majitel: Adéla Neumannová
Stáj: JC Zájezd
Jezdec: Adéla Neumannová
Trenér: nikdo v něj ze začátku moc nevěřil, nejvíce se vždycky líbil panu Hollerovi
Disciplína: Drezura
V kolika si mě koupil můj současný majitel:
Ve třech a půl letech.
Jak mě doma oslovují:
Edíček, Edmánek, Kokýsek, Don Educhardo a Edikasan.
Proč jsem byl vybrán právě pro tuto disciplínu:
Protože bych si při skákání polámal manikůru a prostě - jsem baleťák. :o)
Mé největší sportovní úspěchy:
Na co šáhnu, to mi jde, jsem prostě talent od boha. Už od svých osmi let chodím T úlohy a Míša Košťál s paničkou mě učí i pasáž a piaf! A počkejte, až se naučím jedničky... :o) Vyhrál jsem v roce 2008 FEI test SG a na MČR jsem byl hned poprvé na 7. místě. Letos v roce 2009 se ještě nestalo, že bych přijel domů ze závodů bez pentličky, nejhůře 5 místo.
Kdy jsem svého jezdce opravdu "vypekl":
To já nedělám, protože to neumím. S poctivostí nejdál dojdeš!!!
Co si o mně myslí můj jezdec:
100% charakterní, krásný, ušlechtilý, dobrácký, pracovitý, inteligentní. Když jsem byl jako mladý hodně nemocný a nikdo nevěřil, že z něj někdy něco bude, Adélka věděla, že jsem natolik tvrdý a dobrý, že ze mě bude jednou kůň s velkým potenciálem.
Hrdá majitelka: "Takového koně jako je Edík máte jednou za život. Dokonce byli tací, kteří mě přesvědčovali, ať ho prodám, že je k ničemu. Doktoři říkali, že nikdy nebude natolik zdravý, aby mohl chodit takhle obtížné úlohy. Někdy se prostě zázraky dějí. Edíku, díky, že sis vybral zrovna mě!" :o)
Kdo všechno si občas na mě sedne:
Kdo chce, ať si sedne, svezu každého, jsem naprosto spolehlivý. Jezdí mě mamka mojí paničky, přítel mojí paničky, kamarádky mojí paničky atd. Škoda, že nežije ještě babička mojí paničky, tu bych klidně svezl taky. No a teď vozím i malého Mejznara, co má panička už 3 měsíce v bříšku - a už se moc těším, až na mě ten prťous bude jezdit osobně... :o)
Edie se svojí šťastnou majitelkou, Adélou Neumannovou.
Tři slova, která mě charakterizují:
Hodný, chytrý a vyrovnaný.
Jedna moje dobrá a jedna špatná vlastnost:
Mám všechny dobré vlastnosti, co může kůň mít.
Oblíbený pamlsek: 
Všechno, co se dá jíst, miluji jídlo a nejvíc pak sušenky Bebe Dobré ráno. :o) 
Také multivitaminový desert, co dostávám od paničky každý večer před spaním, to řvu radostí, až se stěny otřásají.
Oblíbená činnost:
Chodit do výběhu, papat a taky kakat do napáječky nebo do žlabu: a pak se dívat na paničku, jak to musí uklízet, cha cha cha. :o)
Co opravdu nemám rád:
Nic mě nenapadá...
Jak vypadá můj den, když mám volno:
Dopoledně jen ležím a spím, protože mi ráno dají vždycky čerstvé piliny, to miluji. V poledne dostanu obídek a jdu běhat do výběhu se svým kamarádem Babylonem, zvaným Bobošek. Tam strávíme tak čtyři hodiny a pak šupky dupky zpátky do boxu, kde už na mě čeká večeře, mňam! :o)
Edie a Adéla Neumannová při soutěži.

Profil jezdce - Josef Bartoš

18. dubna 2010 v 11:21 | Hana |  Profily Jezdců a koní
Jméno a příjmení: Josef Bartoš
bartos

Datum narození: 19. 2. 1981
Místo bydliště (město): Chyše
Jezdecký klub: Josef Váňa - JOVAN
Disciplína:  překážkové dostihy
Trenér: Josef Váňa
Můj první kontakt s koňmi:
Hned po narození mě rodiče začali brát ke koním.
V kolika jsem začal jezdit závodně:
V devíti letech jsem jezdil dostihy poníků a potom od patnácti let jezdím dostihy profesionálně.
Proč se věnuji právě této disciplíně:
Moc mě to baví a především - všechno se odehrává v rychlosti. Hlavně mám rád atmosféru dostihů a lidi kolem nich.
Kolik času týdně s koňmi strávím:
Každý den několik hodin.
Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Moje rodiče. Ukázali mi, co všechno jezdectví obnáší a co může naplňovat můj život.
Můj "životní" kůň:
Decent Fellow (GER), ten mě dokázal donést poprvé vítězně do cíle Velké pardubické. Splnil mi můj životní sen.
Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Smutný je vždycky ten, když se pode mnou zraní kůň natolik, že se musí utratit.
Veselý zážitek jsem zažil už dávno. Vzal jsem od táty ze stáje poníky a nějaké hodné koně a spolu s mými bratranci jsme vyrazili na vyjížďku. Zažili jsme při ní hodně legrace, protože nikdo z nich neuměl jezdit a všichni jsme popadali. Všechny jsme je ale pochytali, vyrazili do nejbližší hospody u Součků v Kanině, kde jsme si dali pivko a pak zase hurá domů. V dnešní době už se s koňmi jen vydělávají peníze a spěchá se, aby se toho co nejvíce stihlo. Už to není taková sranda, jako dříve.
Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
2x vítězství ve Velké pardubické st.ch. A potom ty klasické rovinnové (Jarní cena klisen, OAKS a St. Leger).
Na koních mám nejradši:
Mám rád souhru jezdce s koňem. Když jezdec i kůň dělají přesně to, co mají dělat.
Josef má rád souhru jezdce s koněm. Se Sixteen se "sehráli" natolik, že vyhráli Velkou pardubickou...
Můj nejhorší pád z koně:
To si nepamatuji. Ale bylo to na překážce a hned po pádu jsem byl několik minut v bezvědomí a utrpěl jsem zlomeninu v obličeji.
Kromě ježdění na koních mě baví:
Sportovní činnost, ale na to nemám čas, takže rád sleduji fotbal, hokej a třeba lyžování. Hodně času strávím také na počítači.
Můj sen, kterého bych chtěl dosáhnout: 
Zúčastnit se Velké národní st.ch. V Liverpoolu. Často jezdím do Itálie a tam bych chtěl vyhrát Velkou cenu Merana a italský šampionát.
Tři slova, která mě charakterizují:
Kliďas, kamarád a bojovník.
Moje zlozvyky a nešvary: :o)
No comment, to vám neřeknu.
Moje oblíbené - jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Jídlo - pizza, pití - víno, hudba - Red Hot Chilli Pepers, film - Góóól, značka oblečení -   S. Oliver a u koní Ornella prosperi.
Životní motto:
Když se chce, tak to jde.
Když se chce, tak lze i vyhrát dvakrát "Velkou". A třeba pokaždé s jiným koněm. Na snímku s Decent Fellowem.

Profil koně - Chamberlain

18. dubna 2010 v 11:19 | Hana |  Profily Jezdců a koní
Jméno: Chamberlain
chambi

Pohlaví: Valach
Plemeno: hannoverský kůň
Chovatel: Německo
Otec: Compliment
Majitel: Petra Minářová
Stáj: Horse Academy 
Jezdec: Fabrizio Sigismondi a Petra Minářová
Trenér: Fabrizio Sigismondi
Disciplína: Drezura


V kolika si mě koupil můj současný majitel:

V devíti letech. 

Jak mě doma oslovují:
Čembi.

Proč jsem byl vybrán právě pro tuto disciplínu:
Mám k ní prostě vlohy. :o)

Mé největší sportovní úspěchy:
Mistr Prahy 2009, Mistr České republiky v drezuře 2009.

Kdy jsem svého jezdce opravdu "vypekl":
Zatím mám svého jezdce rád. :o)

Co si o mně myslí můj jezdec: 
Že jsem úžasný!
Kdo všechno si občas na mě sedne:
Kromě majitelky a trenéra nikdo.
Šťastná majitelka Chamberleina Petra Minářová.
Tři slova, která mě charakterizují:
Hodný, šikovný a rychlý.

Jedna moje dobrá a jedna špatná vlastnost: 
Mám jen samé dobré vlastnosti. :o)

Oblíbený pamlsek:
Banán a cukřík.

Oblíbená činnost:
Rád trávím čas ve výběhu.

Co opravdu nemám rád: 
Když mi páníček sahá do levého ouška.

Jak vypadá můj den, když mám volno: 
No přece - výběh. :o)


Chamberlain a Fabrizio Sigismondi při dekorování.

Profil jezdce - Libuše Půlpánová

18. dubna 2010 v 11:16 | Hana |  Profily Jezdců a koní
Jméno a příjmení:  Libuše Půlpánová
půlpánová

Datum narození: 11. 6. 1986
Místo bydliště (město): Hradištko
Jezdecký klub: TJ Equus Kinsky
Disciplína: Drezura
Trenér: Libuše Půlpánová (mamka) a případné domluvy
Můj první kontakt s koňmi:
To jsem byla tak malá, že si to ani nepamatuji.
V kolika jsem začala jezdit závodně:
Už od deseti let hobby závody a od dvanácti let, když jsem dostala licenci, jsem vyrazila na oficiální závody.
Proč se věnuji právě této disciplíně:
Začínala jsem jako skokan, ve čtrnácti letech jsem díky panu Zdeňku Benešovi pronikla i do drezury - a tam už jsem zůstala.
Kolik času týdně s koňmi strávím:
Mooooc, někdy se chodím domů akorát vyspat...
Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Každého, kdo tento sport má rád, dělá ho s láskou a podle všech pravidel. Kdo hraje "fér" jak vůči koni, tak i k okolním lidem. Každého, kdo se chce vzdělávat a naslouchá radám zkušenějších. Uznání si podle mě zaslouží všichni, kteří předvedou spokojeného a uvolněného koně.
Můj "životní" kůň:
Přijďte se mě zeptat za 30 let, v mém věku by to bylo velmi unáhlené.
Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Každý den s mými koňmi mám spoustu nezapomenutelných zážitků.
Přeskok v podání Libuše Půlpánové a DAF Ondráše.
Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Cením si všech jednotlivých malinkých úspěchů. Dohromady dají pořádnou skládačku - a to pořádně vydřenou... :o)
Na koních mám nejradši:
Je samotné.
Co si o mně nejspíš myslí můj kůň:
Doufám, že jen samé dobré věci! :o)
Můj nejhorší pád z koně:
Zatím žiju...
Kromě ježdění na koních mě baví:
Sport, zábava, přátelé.
Můj sen, kterého bych chtěla dosáhnout:
Jej, těch by bylo!
Tři slova, která mě charakterizují:
Zeptáme se okolí, viděla bych se jen v superlativech a to by tak úplně neodpovídalo.
Moje zlozvyky a nešvary: :o)
Nevím, snažím se takovýchto věcí rychle zbavovat.
Moje oblíbené - jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Nechám si ještě trochu soukromí...
Životní motto:
Píle, naslouchat, něčeho dosáhnout.
Libuše Půlpánová oslavila se svými koňmi nejeden úspěch.

Profil jezdce - Zuzana Zelinková

18. dubna 2010 v 11:14 | Hana
Jméno a příjmení: Zuzana Zelinková
zelinková

Datum narození: 5. 2. 1982
Místo bydliště (město): Bratislava/Mělník
Jezdecký klub: Bratislava Ulan
Disciplína: Skoky
Trenér:ing. J. Kutěj
Můj první kontakt s koňmi:
V pěti letech v cirkuse, na pony...:o)
V kolika jsem začala jezdit závodně:
Ve dvanácti letech.
Proč se věnuji právě této disciplíně:
Nevím, ostatní disciplíny mi šly asi míň než skákání...
Kolik času týdně s koňmi strávím:
8 dní v týdnu. :o)  
Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Svoje rodiče, protože mě vždy v mém rozhodnutí věnovat se jezdeckému sportu podporovali, ale přitom nechávali vážná rozhodnutí na mě a byli a jsou mi stále velkou oporou.
Můj "životní" kůň:
Těžko říci, každý mě naučil něco nového, ale srdeční záležitostí byl La Manche-T. V mládí mu nikdo nevěřil, ale nakonec jsem s ním zvítězila v "domácí" VC Tarpanu, stala se členkou reprezentačního týmu, kvalifikovala se na mistrovství Evropy i světa...
Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Veselých je spousta a na ty zlé se snažím co nejrychleji zapomínat.
Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
19. místo na ME juniorů (Kris Kentaur), několik mistrovských titulů v ČR, účast ve finále MS mladých koní (Cavalino) a spousty dalších.
Na koních mám nejradši:
Jejich charakter, každý je úplně jiný, ale každý se někomu něčím podobá...
Co si o mně nejspíš myslí můj kůň: :o)
Jak kdy, když jdeme směr les: huráá, jdeme za srnkama. :o) A když jdeme směr jízdárna: Sakra, zase vzala špatný směr, naše srnečky budou smutné... :o(
Srdeční zéležitost Zuzany Zelinkové - La Manche-T.
Můj nejhorší pád z koně:
Na závodech v Rakousku, z Ricarda v trojskoku. Vyskočil tak, že mě to katapultovalo o skok napřed...
Kromě ježdění na koních mě baví:
Asi  jezdění... :o)
Můj sen, kterého bych chtěla dosáhnout:
Mám takový skromný sen, olympiáda... :o)
Tři slova, která mě charakterizují:
Usměvavá, veselá, citlivá.
Moje zlozvyky a nešvary: :o)
Asi ta citlivost. Jednou mi kamarád řekl, že se mu líbí, jak umím projevit upřímnou radost, ale bohužel stejně tak intenzivně prožívám i bolest. Když mi někdo ublíží nebo mě zklame, beru si to osobně. Stršně pomalu (a někdy vůbec) neumím zapomenout nebo odpustit...
Moje oblíbené - jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Špegety, nealko mojito, hudba - od všeho něco, Pretty Woman, Uvolněte se, prosím, Tommy Hilfiger, Škoda.
Životní motto:
Přej a bude ti přáno.
Také stále doufám, že "boží mlýny melou pomalu, ale jistě".
Zuzana a Winston-G, úspěšná dvojice českých kolbišť.

Profil jezdce - Tereza Hábová

18. dubna 2010 v 11:12 | Hana |  Profily Jezdců a koní
Jméno a příjmení: Tereza Hábová
Habova

Datum narození: 10. 8. 1988
Místo bydliště (město): Jíloviště u Prahy
Jezdecký klub: Horse Academy
Disciplína: Drezura
Trenér: Dirk Meylemans

Můj první kontakt s koňmi:
Když nebudu počítat chudáky poníky na poutích, tak asi v 9 letech, kdy jsem se začala učit jezdit v tehdejší stáji Quent na Jílovišti.

V kolika jsem začala jezdit závodně:
Po absolvování ZZVJ ve 12 letech, začátky byly kupodivu v parkurovém duchu. :o)

Proč se věnuji právě této disciplíně:
Drezura se mi líbila odjakživa a postupem času mě bavila čím dál tím víc. Po tom, co jsem v mých patnácti letech dostala tehdy pětiletou klisnu Libru, už nebylo cesty zpět…

Kolik času týdně s koňmi strávím:
Rozhodně denně v takové míře, aby se to dalo skloubit se studiem na vysoké škole, takže poměrně dost. :o)

Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Uznávám každého, kdo si své koně umí kvalitně připravit sám a jeho úspěchy nejsou vázány jen na jednoho koně. Z jezdeckých osobností je pro mě číslo jedna Isabell Werth, která dosáhla úžasných výsledků s mnoha ve většině případů složitými koňmi. Celkově se mi líbí její styl, jen škoda její nedávné dopingové aféry…

Můj "životní" kůň:
Zatím největších úspěchů jsme dosáhly společně s klisnou Librou, které se bohužel nevyhnuly zdravotní problémy, ale věřím, že ty životní úspěchy teprve přijdou, a to v sedle mých letos pětiletých valachů - Rodriga a Jamese Bonda, což jsou oba žhaví kandidáti na post budoucího skutečně "životního" koně... :o)

Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Nejsmutnějším zážitkem spojeným s koňmi pro mě bylo určitě utracení mého prvního koně Kajetána, což bych už nechtěla zažít. Veselé naštěstí převažují a já jen doufám, že to tak zůstane i nadále.

Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Cením si samozřejmě umístění z MČR mladých jezdců a mezinárodních závodů v sedle Libry, stejně jako vítězství ve FEI World Dressage Challenge na úrovni S v celé skupině zemí, kam ČR spadala. V poslední době mi dělají radost úspěchy dvou mladších svěřenců, vážím si jejich hodnocení jak na závodech u nás, tak vítězství a umístění v Rakousku.

Na koních mám nejradši:
Nerada bych opakovala, co už jednou zaznělo, ale určitě jejich osobitost. Také nekonečnou a neoblomnou snahu zvláště mladých exemplářů neustále testovat své okolí = mě. :o)

Co si o mně nejspíš myslí můj kůň: :o)

Pokud zrovna nejsem ověšená kýbli s krmením, tak těžko říct - lepší nevědět... :o)
Stane se talentovaný Rodrigo "životním" koněm Terezy Hábové?

Můj nejhorší pád z koně:
Moje pády byly naštěstí vždycky ve znamení pouze odřenin, naraženin a vyraženého dechu, s úsměvem vzpomínám na povedený pád s Librou, kdy se při klusání na naprosto rovné louce z ničeho nic zřítila k zemi a nerušeně se pásla z pozice ležmo…

Kromě ježdění na koních mě baví:
Rozhodně mezi mé záliby nepatří zábava v podobě čtení, navštěvování divadel atd., ale nejrůznější sporty, jako třeba tenis, lyžování, volejbal, plavání… Ještě na tu školu bych málem zapomněla, jak jinak! :o)

Můj sen, kterého bych chtěla dosáhnout:
Mým hlavním cílem, rozhodně ne snem, je připravit si kvalitně oba koně do Grand Prix; a co bude dál, to se uvidí, nejdřív musíme splnit základní předpoklady pro dosažení navazujících cílů. :o)

Tři slova, která mě charakterizují:
Nevim, nevim, nevim…

Moje zlozvyky a nešvary: :o) 
Když to hodně zkrátím, tak by mi prospělo zbavit se věčné nespokojenosti, neuškodilo by ani víc trpělivosti a rozhodnosti…

Moje oblíbené - jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
V jídle samozřejmě maminčina česká kuchyně (svíčková a spol.), v pití vede pivo, ve filmech např. Pulp Fiction, Sedm, Hele vole kde mam káru, Hangover, Forrest Gump, Samotáři… Z hudby RHCP, Coldplay, Kaiser Chiefs, Tatabojs, Monkey Business, Moby, U2, Franz Ferdinand, Snowpatrol - víceméně skoro cokoliv mezi dechovkou a death metalem...:o)
Životní motto:
Umění není chyby nedělat, ale neopakovat je.
S Librou získala cenná umístění - např. vítězství ve FEI World Dressage Challenge.

Profil jezdce - Jan Studnička

18. dubna 2010 v 10:26 | Hana |  Profily Jezdců a koní
Jméno a příjmení: Jan Studnička
studnicka

Datum narození: 13. 4. 1987
Místo bydliště (město): Praha
Jezdecký klub: Jezdecké centrum Zájezd
Disciplína: parkur
Trenér: Alois Starosta, Petr Doležal

Můj první kontakt s koňmi:

Jeden z prvních kontaktů byl na naší chalupě v jižních Čechách, kde nás s kamarády vozil jeden pán na voze taženém koněm.

V kolika jsem začal jezdit závodně:

Závodit jsem začal ve 12 letech, dřív to v té době ani nešlo, pony sport neexistoval. Na první závody jsem jel s tři dny starou licencí.

Proč se věnuji právě této disciplíně:

Našeho prvního rodinného koně jsme měli ustájeného ve skokové stáji a navíc tatínek, který nás s bratrem ke koním přivedl, také v mládí jezdil ve skokové stáji - byla to jasná volba. Jednou jsem sice absolvoval i drezurní soutěž, ale skončil jsem poslední, takže mě to moc nenadchlo.

Kolik času týdně s koňmi strávím:

Denně je to tak 5 - 6 hodin a o víkendech samozřejmě celý den na závodech. Letos se také ve větší míře přidala i KMK, takže času u koní trávím opravdu hodně...

Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
Mým jezdeckým vzorem je Rodrigo Pessoa. Jinak uznávám všechny, kteří dosahují úspěchů přirozeným ježděním a tréninkem, bez používání nejrůznějších donucovacích prostředků.

Jan Studnička a Factor.

Můj "životní" kůň:
Je těžké označit jen jednoho koně. Nejvíce mě toho asi naučil Aren, se kterým jsem absolvoval první S i první ST, také jsem s ním získal první medaili z MČR. Momentálně jeho výkony překonává Goddess, kterou jezdím od šesti let a tu jsem pro změnu do ST dovedl já, letos si snad vyzkoušíme i T.
Všechny své koně mám ale rád stejnou měrou a snažím se jim všem zajišťovat stejný komfort, ať už skáčí L nebo ST.

Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Opravdu nezapomenutelný zážitek mám z dubna 2007, kdy se mi při návratu z dovolené s koňmi propadla podlahou vozíku moje tehdejší stájová jednička, klisna L´Avenir. Snažili jsme se ji zachránit, ale asi po 14 dnech dostala otravu krve a musela být uspána.
Ten veselý je určitě z loňského vítězství v John Deere Tour ve Zduchovicích. V desetičlenném finále jsem startoval jako třetí a pořád jsem čekal, kdo mě předjede, ale nakonec se nikdo takový nenašel...

Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Jsou to již zmiňované medaile z MČR. První byla bronzová z roku 2004, poté stříbrná z loňska. Dále letošní druhé a třetí místo z GP CSI Zduchovice. Také 5. místo z finále Small tour (Lešno 2005).

Na koních mám nejradši:
Různorodost jejich povah, každý je unikátní a nemá dvojníka, stejně jako u lidí...

Co si o mně nejspíš myslí můj kůň:
Určitě jen to nejlepší... :o)

Můj nejhorší pád z koně:
Asi nebyl nejnebezpečnější, ale nejvíce si pamatuji pád z Arena v prvním kole soutěže družstev při CSI Wr. Neustadt 2005. Abychom postoupili do druhého kola, musel jsem jít čistě, což se mi dařilo až do skoku číslo 7, který jsem přeskočil jen já, kůň zůstal stát před ním.

Kromě ježdění na koních mě baví:
Lákají mě i další sporty jako třeba golf nebo surfing, ale zatím na to není čas. Hodně se také zajímám o auta.

Můj sen, kterého bych chtěl dosáhnout:

Rád bych se postavil na start Hamburského skokového derby - a samozřejmě bych i rád dojel do cíle.

Tři slova, která mě charakterizují:
Úsměv, otevřenost, sebevědomí.

Moje zlozvyky a nešvary:
V sedle dělám příliš mnoho zbytečných pohybů a díky své výšce jsem často před pohybem koně.

Moje oblíbené - jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Jídlo - určitě dobrý hovězí steak, k pití nepohrdnu Martini, hudbu poslouchám od všeho trochu, v televizi se rád dívám na dobré filmy, u oblečení mi nezáleží na značce, ale na kvalitě a auto je jednoznačné: Mercedes-Benz.

Životní motto:
Život je jen jeden a co není teď, nebude už nikdy.

studnicka2

Současná stájová jednička Goddess.

Hoštice....

14. dubna 2010 v 7:53 | Hana |  keci ostatní
dnes sem v Hošticích na závodě ve skupinách .... ¨
a zítra zase škola...¨
škola je nudná béééé

Hříbátko štěstí

6. dubna 2010 v 14:33 | Hana |  KONĚ GRAFIKA
štěstí
a je to jako řetězec až si ho dáte na blog tak se podepište (svůj blog) pod všechna ty stranky blogů





Velikonoční tradice a zvyky

2. dubna 2010 v 11:09 | Hana |  ostatní ostatní
Celý týden od Květné neděle až po Velikonoční pondělí provází nějaké tradice či zvyky. Většina se jich zachovala hlavně na vesnicích, kde se přenášely z generace na generaci. Ve městech zůstaly již jen okrajově. Já sám bydlím ve městě, proto jsem o většině z nich slyšel pouze z vyprávění či jsem o nich četl v knížkách. Dny před Velkým pátkem provází různé přípravy na hlavní dary Velikonoc. Barví se vajíčka, vyfukují se a zdobí kraslice, pečou se bochánky (mazance) s rozinkami a mandlemi, jidáše a hospodyňky smýčí domy. Na Zelený čtvrtek chodila a chodí mládež po vesnici s řehtačkami  a řehtá. Tato tradice má připomínat "odlet zvonů do Říma".
Na Velký pátek je přísný půst, a proto by lidé měli být v tichu a vnímat probíhající svátky. Jedna pověra hovoří o tom, že na Velký pátek se otvírají všechny skály a vydávají své podklady.
Na Bílou  sobotu, o Vzkříšení se lidé radují, hraje muzika, dříve se ve městech pálily bengály, ale tato tradice se již nedrží. Na Velikonoční pondělí chodí chlapci a páni "šupat" všechny slečny a dívky. Za odměnu dostanou malovaná vejce, ale někde na ně lijí i vodu, protože nechtějí být "polechtány" metlou po pozadí.
Dospělým však místo vajec nalévají alkohol, a pro-to po několika vyšupání jim spíše těžkne hlava, místo aby mohli pokračovat   v dalších návštěvách.
Velikonoce se pro mnoho lidí stávají pouze příležitostí k pořádnému  najezení a napití, ale hlavní smysl těchto svátků jim uniká.

Velikonoční zvyklosti v zahraničí

2. dubna 2010 v 10:56 | Hana |  ostatní ostatní
Ve Spojených státech jsou velikonoční svátky náboženským svátkem, takže mnoho amerických rodin mimo navstevy kostela se schazi kolem zdobení velikonočních vajíček v sobotu večer a jejich "lovu" v neděli ráno. Podle dětských pohádek byla vajíčka během noci přinesena Velikonočním zajíčkem a poschovávaná po domě a zahradě, aby počkala na děti, až se probudí. Důvod, proč by to měl zajíček dělat, se vysvětluje jen zřídka.
V Anglii tradičně ženy přivazují muže k židlím a za propuštění požadují peníze.
Norsku je, kromě lyžování v horách a malování vajíček, tradicí řešení vražd. Všechny velké televizní stanice vysílají kriminální a detektivní příběhy, jako je například Poirot
Agathy Christie. Také noviny otiskují články, ze kterých mohou čtenáři zkusit odvodit, kdo je pachatelem. Samozřejmě také vychází mnoho knih. Dokonce i krabice od mléka bývají potištěny příběhy s vraždami.

Nenáboženské velikonoční tradice

2. dubna 2010 v 10:56 | Hana |  ostatní ostatní
Podobně jako mnoho jiných křesťanských svátků, i Velikonoce se přenesly i mimo církev. Už od jejich vzniku jsou časem oslav a veselí. Dnes jsou i komerčně důležité, protože se na ně váže mnoho zvyků, k jejichž uskutečnění je třeba vynaložit nějaké úsilí nebo jen tak zajít na nákup. Prodávají se například velikonoční pohledy, ozdoby nebo cukroví v podobě velikonočních vajíček, beránků nebo zajíčků.
Česku je prastarou tradicí hodování a pomlázka. Na Velikonoční pondělí ráno muži a chlapci chodí po domácnostech svých známých a šlehají ženy a dívky ručně vyrobenou pomlázkou z vrbového proutí. Pomlázka je spletena až z dvaceti čtyř proutků a je obvykle od půl do dvou metrů dlouhá a ozdobená pletenou rukojetí a barevnými stužkami. Podle tradice muži při hodování pronášejí koledy. Nejznámější velikonoční koledou je tato krátká říkanka: "Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, když nedáte malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný…"
Jestli dojde dříve na pomlázku nebo koledy záleží na situaci. Ačkoli může být vyšlehání bolestivé, není cílem způsobovat příkoří. Spíše je pomlázka symbolem zájmu mužů o ženy. Nenavštívené dívky se mohou dokonce cítit uražené. Vyšupaná žena dává muži barevné vajíčko jako symbol jejích díků a prominutí. Pověst praví, že dívky mají být na Velikonoce vyšlehány, aby zůstaly celý rok zdravé a uchovaly si plodnost. V některých oblastech ženy mohou pomlázku oplatit odpoledne, kdy vylívají na muže a chlapce kbelíky studené vody. Zvyk se napříč českými zeměmi mírně mění.
Jiný výklad pomlázky - odvozeno od pomlazení, tj omlazení. Proto muži používají mladé proutí s největším podílem "životní síly" kterou jakoby předávají vyšlehané osobě. Z téhož důvodu ženy dávají jako odměnu za omlazení vajíčko, prastarý symbol nového života. Jinak v čechách nejsou tradicí hody ale koleda (hody jsou spíše pomístní název), přičemž koleda probíhala v průběhu roku vícekrát, ne jen v období velikonoc a jejím původním smyslem byla ochrana před špatnými vlivy a posílení těch dobrých. Za toto byli koledníci odměňováni. V průběhu doby se původní smysl vytrácel a vlastně se stala "lepší" formou žebroty chudší části obyvatelstva.

Velikonoční symboly

2. dubna 2010 v 10:55 | Hana |  ostatní ostatní
Beránek představoval v židovské tradici Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. Zároveň Židé na Velikonoce pojídali beránka jako připomínku svého vysvobození z Egypta. V křesťanství je beránek jedním ze symbolů Ježíše Krista, neboť obrazně podle křesťanské víry on je beránek, obětovaný za spásu světa.
Kříž je nejdůležitějším z křesťanských symbolů, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Tento trest patřil k trestům nejvíce krutým a ponižujícím.
Bohoslužba velikonoční vigilie začíná zapálením velikonočního ohně, který symbolizuje vítězství Ježíše Krista nad temnotou a smrtí. Od tohoto ohně se pak zapaluje velikonoční svíce (paškál). Ta je v mnoha kulturách chápána jako znamení života. Takto zapálená svíce se v průběhu velikonoční bohoslužby noří do křestní vody, je ozdobena znamením kříže a symboly Α a Ω, tj. začátku a konce věků, jimiž je Kristus. Tato svíce se potom zapaluje po celou velikonoční dobu až do letnic a při každém křtu, aby se naznačilo, že křest patří k Velikonocům. Tato svíce se též rozžíhá při křesťanském pohřbu na znamení toho, že zemřelý stejně jako Kristus prošel branou smrti; a církev se za něj modlí, aby vstal k novému životu s Bohem.
Velikonoční vajíčka malovaná barevným voskem z Jižních Čech
Dalším z velikonočních symbolů je vajíčko, symbol nového života, neboť samo zárodek života obsahuje. V mnoha kulturách je vejce symbolem plodnosti, života a vzkříšení. V souvislostí s lidovou tradicí vznikl zvyk tato vejce malovat; důvodem pojídání vajec o Velikonocích byla zřejmě i skutečnost, že vejce se nesměla jíst v postní době. V křesťanství se vejce vykládá jako symbol zavřeného hrobu, z něhož vstal Kristus, jako symbol nesmrtelnosti.
Ačkoli mnoho nenáboženských tradic má své kořeny v křesťanské symbolice, některé velikonoční symboly můžeme vystopovat až z předkřesťanské doby. Například zajíček má zřejmě původ v pohanských rituálech oslavující příchod jara, avšak např. v byzantské
ikonografii představoval zajíc Krista

Velikonoce v katolické církvi

2. dubna 2010 v 10:54 | Hana |  ostatní ostatní
Pravidla pro určení data Velikonoc stanovil roku 325
1. nikajský koncil. Podle nich připadají velikonoční svátky na neděli následující po prvním jarním úplňku. Pokud první jarní úplněk připadne na neděli, slaví se Velikonoce až další neděli. Pondělí velikonoční podle těchto pravidel může připadnout na den v rozmezí od 23. března do 26. dubna. Více viz výpočet data Velikonoc.
Velikonoce podle katolické tradice začínají vigilií Neděle Vzkříšení (která završuje velikonoční triduum
Zeleného čtvrtkuVelkého pátku a Bílé soboty) a trvají padesát dní až do Letnic, slavnosti Seslání Ducha svatého. První týden Velikonoc se nazývá Velikonoční oktáv. 40. den Velikonoc je slavnost Nanebevstoupení, která připomíná Ježíšův výstup ze země do nebe a jeho oslavení u Otce.

Předpokládané datum Ježíšovy smrti a vzkříšení

2. dubna 2010 v 10:53 | Hana |  ostatní ostatní
Přesné datum Ježíšovy smrti neznáme, avšak možností, mezi nimiž lze vybírat, příliš není. Isaac Newton došel svými výpočty roku 1733 k tomu, že k Ježíšově smrti mohlo dojít v pátek 7. dubna
303. dubna
33 nebo 23. dubna
34; poslední z možností sám dával přednost. Gerhard Kroll ve své knize Po stopách Ježíšových soudí, že nejpravděpodobnějším datem je 7. duben 30. Podle C. Humphreyse a W. D. Waddingtona(1990) v podvečer 3. dubna 33 v Jeruzalémě vyšel Měsíc v úplňku zčásti zatmělý; toto zatmění skončilo 51 minut po východu Měsíce. Tento údaj se shoduje s vyprávěním evangelií (Mt 27,45; Mk 15,33; Lk 23,44), takže toto datum (3. dubna 33) je velmi pravděpodobně dnem Kristovy smrti na kříži. Ježíšovo vzkříšení by pak připadalo na 5. dubna 33.

Velikonoce

2. dubna 2010 v 10:53 | Hana |  ostatní ostatní
Velikonoce či pascha (z lat. Pascha < řec. πάσχα
pascha < hebr. פֶּסַח‎ pesach přechod) jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem {Katechizmus katolické církve čl.1166-1171}, který je oslavouzmrtvýchvstání
Ježíše Krista. K tomu podle křesťanské víry došlo třetího dne po jeho ukřižování. Kristovo ukřižování se událo kolem roku 30 či 33 v blízkosti významného židovského svátku pesach, který je památkou vysvobození Izraelitů Mojžíšem z egyptského otroctví. V západní křesťanské tradici Velikonoce připadají na neděli po prvním jarním úplňku, tedy na měsíc březen či duben (viz Výpočet data Velikonoc). Slovanský název svátku, Velikonoce, se vztahuje na "velkou noc", v níž byl Kristus vzkříšen.[zdroj?]
Nejstarším svědectvím o slavení křesťanských Velikonoc může být zmínka v listech apoštola
Pavla (kolem roku 50).[1] Nejstaršími mimobiblickými doklady jsou pak spory 2. století o datum slavení Velikonoc aVelikonoční homilii
Melitona ze Sard z 2. století. Slavení Velikonoc se tedy v církvi objevilo velmi brzy a již od počátku je významově provázáno s židovskou oslavou Pesachu, jejíž prvky dodnes v sobě nese. Ježíšovo projití smrtí a vzkříšení křesťané chápají jako naplnění starozákonního obrazu přejití Izraelitů Rudým mořempři východu z Egypta. Oslava Velikonoc tradičně trvá celých padesát dní (tzv. velikonoční doba), které vrcholí svátkem Seslání Ducha svatého (letnice). První týden Velikonoc se nazývá velikonoční oktáv.
Lidové zvyklosti spojené s Velikonocemi se pochopitelně místně liší. Vzhledem k blízkosti křesťanských Velikonoc a jarní rovnodennosti mohou mít tyto tradice původ v pohanských oslavách příchodu jara.

Proč je Zelený čtvrtek zelený?

1. dubna 2010 v 22:20 | Hana |  ostatní ostatní
Odpovídá biskup Václav Malý
z knihy "Velikonoce - soubor různých textů"
Možná i na vaše dotazy odpoví 
pražský světící biskup 
Mons. Václav Malý, 
který si o významu Velikonoc 
povídal se čtenáři
webových stránek www.vira.cz.
Kdy se slaví Velikonoce?

Slyšela jsem že jsou pokaždé jindy. Je to pravda?
Datum Velikonoc se řídí datem prvního jarního úplňku. Neděle Hodu Božího velikonočního je vždy po prvním jarním úplňku. Datum kolísá od 22.3. do 25.4.
Nějak se s kamarádkami nemůžeme dopočítat čtyřiceti postních dnů. 
Kdy končí postní doba a začínají Velikonoce?
Velikonoce začínají večerní bohoslužbou na Zelený čtvrtek. Postní doba začíná na Popeleční středu a 40 dní se počítá od Popeleční středy do Bílé soboty bez započtení postních nedělí.
Proč je státní svátek zrovna v pondělí, 
když Poslední večeře byla ve čtvrtek a ukřižování Páně v pátek?
V některých zemích je po celé Velikonoční triduum volno pro všechny. Záleží na jednotlivé zemi. Za doby komunismu byla snaha vymazat duchovní obsah Velikonoc z mysli lidí. A tyto dny se přirozeně vůbec nepřipomínaly. Zůstalo jenom velikonoční pondělí, jako zbytek tradice velikonočního oktávu, i když tento den není duchovně tak významný.
Křesťanské Velikonoce se mi jeví jako dost kruté svátky. 
Vánoce jsou víc idylické, i když rodit v chlívě asi taky nebyla idyla. 
Proč jsou Velikonoce významnější?
Velikonoce jsou připomínkou a slavením Ježíšovy smrti na kříži a jeho vzkříšení. Připomínají význam oběti života ve prospěch druhých a zároveň, že smrt není konečným slovem lidského konání, ale že ve smrti máme naději přejít do nového života, který nám otevřel právě Ježíš z Nazareta. Proto jsou Velikonoce nejvýznamnějším křesťanským svátkem. Značí zrození nového života, který otevírá nové možnosti už během našeho pozemského putování.
Zajímalo by mě, proč musel být Kristus zabit. 
Má to nějaký význam? To mu nemohl Bůh pomoci?
Ježíš naplnil předpovědi Starého zákona, kde je řečeno, že věrný Boží služebník položí život za mnohé. Ježíšova smrt je důsledkem a vyvrcholením jeho celoživotního postoje naprosté odevzdanosti a věrnosti, Božího příklonu vůči lidem. Přijal bezmoc kříže, aby se jasně projevilo jeho naprosté vydání se (Flp 2,5-11) Boží moci, která se zjevně ukázala v Ježíšově vzkříšení.
Jak to, že Bůh obětoval svého jednorozeného syna? 
Lidské oběti přece jednou provždy zakázal viz. Abraham a Izák.
Ježíš dobrovolně přijal potupnou smrt jako znamení, že pro sebe nic nežádá. Proto vyjadřování, že Bůh obětoval svého Syna ne zcela vystihuje tajemství Ježíšova jednání.
Proč se jí špenát na Zelený čtvrtek? 
A proč je ten čtvrtek vlastně zelený?
Jíst špenát na Zelený čtvrtek je lidovým zvykem, který s duchovním obsahem Velikonoc vůbec nesouvisí. Název Zelený čtvrtek vznikl přesmyčkou původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek).
Proč vlastně věříte v Boha? Co to pro vás znamená? 
Jak jste uvěřil? Máte také krize víry?
Víra v Boha mě vede k pokoře, že nejsem pánem svého života, ani stvoření, jehož jsem součástí. Víra mi dává naději a zkušenost, že jsem někým přijat navzdory své hříšnosti a nedostatečnosti. Přijat v plném slova smyslu, bez výčitek. Víra mi umožňuje hluboce zakusit, co znamená odpuštění. A dává mi sílu odpouštět i druhým. Je pro mě povzbuzením odpovědně žít a povstávat i ve chvílích slabosti a selhání. A dává mi výhled na nový život, přesahující všechny lidské představy. Aniž mě zbavuje odpovědnosti za pozemské putování. Víra pro mě vůbec není těšínským jablíčkem nebo únikem z reality, ale naopak mi pomáhá žít realitu v plné šíři a hloubce. Pomáhá mi také dávat smysl bolestem i nepříjemným chvílím, zklamáním.
A jak jsem uvěřil? Rodiče mi dali příklad neformální a hluboce zakoušené víry. A to byl ten nejlepší vklad do života. Cesta víry je pro mne procesem, nikdy jsem ji neztratil, ale přiznám, že přicházejí časy únavy, pochybností, ale i toto vidím jako něco, co může mou víru pročišťovat a zbavovat laciného zjednodušování a ideologizace.
Jak se modlíte?
Pravidelně se modlím každý den tzv. denní modlitbu církve, která má svůj přesný postup a předepsané texty. Snažím se každý den alespoň půl hodiny zůstat v naprostém tichu a přitom meditovat a modlit se vlastními slovy. Toto ztišení a pokud možno naprosté zklidnění, oproštění od všech momentálních starostí a kladený nároků pokládám za východisko veškeré mé činnosti. Získávám tím zdravý odstup od všeho dění, jehož jsem součástí a pomáhá mi to dobře zhodnocovat, co je důležité v mém životě a konání. Pokud je méně náročný den, snažím se tuto chvíli prodloužit na jednu hodinu. Kromě toho slavím liturgii tj. bohoslužbu, která je rovněž nejen osobní modlitbou, ale i modlitbou společenství církve, jejíž jsem součástí.
Poraďte mi, prosím, jak prožít Velikonoce užitečně. Zdá se mi té symboliky, významů a obřadů velice mnoho, až se v tom ztrácím a Velikonoce často jen "přežiji".
Chápu, že nelze prožít symboliku Velikonoc v celé její šíři a bohatosti. Není vůbec na škodu, když se soustředíte na jeden z významných momentů tohoto nevyzpytatelného tajemství Ježíšovy smrti a vzkříšení.
Snažím se sehnat nějaké informace o Velikonocích, 
moc mi k tomu pomáhá web velikonoce.vira.cz. 
Zajímalo by mě: co pro vás osobně znamenají?
Velikonoce jsou pro mě povzbuzením na cestě oproštění se od všech zbytečností k tomu podstatnému. Žít jako Ježíš ve službě druhým (i když tomu zdaleka nedostačuji) a nepoměřovat smysl života úspěchem, prosazením se, ale ochotou být pro druhé a umět pro to něco obětovat. Velikonoce jsou pro mě rovněž nadějí, že smrt je branou do nového života.
Mons. Václav Malý (* 1950) byl vysvěcen na kněze po absolvování gymnázia v Praze a bohoslovecké fakulty v Litoměřicích roku 1976. V únoru 1977 podepsal Chartu 77 a stal se jejím aktivním členem. V lednu 1979 mu byl odebrán "státní souhlas" k veřejné kněžské službě, v květnu 1979 byl zatčen a obviněn z podvracení republiky. Ve vazbě byl do prosince 1979. Následně pracoval jako zeměměřičský figurant a jako topič pražských hotelech. V roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra. Poté odchází z politiky a věnuje se veřejné kněžské službě. V prosinci 1996 byl jmenován pomocným biskupem pražským. Jeho biskupské heslo zní: Pokora a pravda.